je lehce stravitelný, obsahuje vyvážený poměr bílkovin, vitaminů, minerálních látek (vápník, fosfor, železo) a rostlinných silic. Působí protizánětlivě, pozitivně ovlivňuje trávicí systém, oběhovou soustavu, pomáhá při virózách a onemocnění dýchacích cest nebo při nespavosti. Díky obsahu jednoduchých cukrů mohou med v rozumné míře a po poradě s lékařem užívat i diabetici. Med je energeticky hodnotný, celkově posiluje organismus a je proto často využíván také při výživě sportovců, jako doplněk stravy lidí v rekonvalescenci nebo při stresové zátěži, lidí těžce pracujících a někdy i při dietních omezeních.

Včely sbírají nektar a další sladké šťávy, které přinášejí v medném váčku do úlu, kde sladinu předávají úlovým včelám. Úlové včely obohacují sladinu enzymy a aminokyselinami z hltanových a pyskových žláz. Sladinu uloží do buněk plástu, kde ji odpařováním nadměrné vlhkosti zahušťují a tím zhodnocují. Teprve po patřičném zahuštění je med včelami znovu přemísťován, buňky jsou plněny až po okraj a zavíčkovány voskovými víčky. Zkušený včelař pozná, kdy plásty z úlu odebrat a tzv. vytáčí med za pomoci speciálního přístroje, nazývaného medomet. Vytočené plásty se vrátí do úlu a včely tak dostanou nový prostor pro další sběr nektaru.

• sušina – z 95% je tvořena různými cukry: většinu tvoří fruktóza (ovocný cukr) a glukóza (hroznový cukr). Téměř ve všech medech převažuje fruktóza. Medovicové medy mívají relativně méně redukujících cukrů než nektarové, obsahují složitější, tzv. vyšší cukry (kolem 10%). Nektarové jen kolem 2-3%,
• voda tvoří v medech 15-20%, nevyzrálé medy jí mají více,
• ostatní látky – bílkoviny a peptidy, aminokyseliny, organické kyseliny, minerální látky, vitamíny, barviva, aromatické látky, látky hormonálního charakteru a další různé přírodní látky.

Květový med nektarový nemá v čerstvém stavu příliš tuhé skupenství, je tekutější a světlejší než medovicový med, většinou barvy žluté až světle hnědé. Díky rozmanitosti rostlinných šťáv rozlišujeme více druhů květových medů. Jednodruhové medy (čistého původu) získávají včelaři prakticky jen z vydatné snůšky, kterou může poskytnout ponejvíce rozšířená řepka, v dobrém roce pak akát, lípa, slunečnice, maliník, a také pohanka, jetel nebo vojtěška. Pravděpodobnost, že med bude zcela ze šťáv jednoho rostlinného druhu je však poměrně malá. Většina medů je směsicí více druhů nektarů a rostlinných šťáv.

Medovicový med -také označován jako med lesní -včely sbírají medovici, což je rostlinná, částečně již zpracovaná míza stromů. Na jejich produkci se podílejí společně se včelami i další druhy hmyzu. Většinou se jedná o lesní stromy, proto se med označuje jako lesní. Medovicové medy jsou tmavě zbarvené, jsou mnohem tmavší než nektarové, mohou mít odstíny od červenohnědé až po hnědozelené podle druhu stromů, na kterých včely medovici sbíraly. Medovicový med krystalizuje pomalu, obsahuje také větší množství minerálních látek a díky výraznému aroma je velmi žádaný. K nejtmavším patří medy z dubové medovice.

Smíšené medy včely zpracovávají současně z nektaru více druhů rostlinných šťáv a z medovice.

Obecně můžeme konstatovat, že ke světlým medům řadíme většinu nektarových, zatímco k tmavým většinu medovicových. V důsledku působení mnoha vlivů má však třídění medů podle barvy víceméně orientační vypovídací hodnotu. Navíc hodnocení podle barvy má význam jen u medů tekutých. Barva zesvětluje krystalizací medu, a naopak tmavne při znehodnocení medu (při skladování v nevhodných kovových nádobách, přehřáté medy apod.).

Prakticky téměř všechny druhy medů mění po určité době svou konzistenci a přecházejí ze stavu tekutého do stavu tuhého. Na tuhost medu mají vliv především dvě již zmíněné složky: glukóza a fruktóza. V květovém medu bývá více zastoupen ovocný cukr, proto krystalizuje většinou dříve než medovicový. I zde jsou ovšem patrné rozdíly podle druhů nasbíraných rostlinných šťáv. Velmi rychle začne krystalizovat med řepkový, již pár dní po vytočení, zatímco například med akátový vydrží v tekutém stavu mnohem déle. Orientačně můžeme tedy předpokládat, že barva medu předurčuje rychlost jeho tuhnutí: čím tmavší je med, tím déle pravděpodobně zůstane tekutý. Krystalizace medu ovšem není nic neobvyklého, jedná se o přirozený proces. Jestliže dáváte přednost tekutému medu, můžete si jej sami šetrným způsobem upravit. Sklenici zkrystalizovaného medu stačí vložit do vody, kterou budete zahřívat do teploty 40°C. Tuto hranici nepřekračujte, při vyšších teplotách by med ztratil zdraví prospěšné enzymy a biologicky hodnotné látky. Nádobu můžete ohřívat ve vodní lázni nebo v troubě s nastavitelnou hodnotou.

nejlépe při teplotách do 15°C, v suchých místnostech. Je potřeba med chránit před světlem, zejména před přímým sluncem. Dlouhým skladováním med ztrácí své aroma i výraznou chuť. Ve vhodných podmínkách si však med zachová kvalitu a vlastnosti i po několik let.